==================
BOŽENA NĚMCOVÁ
==================  



Dívčím jménem Barbora Panklová, česká spisovatelka, patřící mezi největší osobnosti naší literatury.
Narodila se ve Vídni jako dcera panského kočího, Němce Jana Pankla, a české služky Terezie Novotné.
Dětství a mládí prožila v kouzleném ratibořickém údolí u České Skalice.
Ze všech dětských dojmů zapůsobila na malou Barunku nejsilněji její babička Magdaléna Novotná. 
Do školy chodila v České Skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému správci v Chvalkovicích. 
V sedmnácti letech se na nátlak matky provdala za finančního úředníka Josefa Němce, který byl o 15 let starší. 
Její muž patřil k uvědomělým vlastencům a pro své národní cítění byl několikrát přeložen. Jejich manželství bylo od 
začátku nešťastné.
Za pobytu v Praze v letech 1842 - 1845 poznala Němcová pražskou vlasteneckou společnost a seznámila se 
s předními českými spisovateli. Silně na ni zapůsobilo přátelství s lékařem J. R. Čejkou, vzdělaným překladatelem z
románských literatur. 
Ještě větší vliv na ni mělo přátelství s básníkem V. B. Nebeským, který ji podněcoval k básnické tvorbě.
Získala životní zkušenostia její tvorba získala určitý směr.
Velký význam pro Němcovou měl pobyt  na Chodsku., kde poznávala život měšťanů ivesnického lidu, českého 
i německého.
Na Domažlicku pokračovala v tvorbě pohádek,psala národopisné články a obrázky ze života spol. ve městech i
na vesnici.
Na Chodku zastihl Němcovou revoluční rok 1848. Po zprávách o pražských bouřích se hned vydala do Prahy.
Také manžel Němec byl v té době horlivě činný.Pro aktivní účast v rev. hnutí byli Němcovi pronásledování rakouskýmy
úřady.
V 50. letech se hmotná situace rodiny zhoršovala, Němcová onemocněla, manžel ji nechápal, odmítal jí dávat peníze
na domácnost, takže musela často krýt výdaje z vlastního skromného platu. Dovršením neštěstí byla smrt syna Hynka,
do kteréhovkládala velké naděje. V této době strádání, neštěstí i bídy, kdy Němcové nezbylo než se doprošovat pomoci 
od svých přátel, kdy byla pod stálým dohledem policie vzniklo její největší dílo Babička.
Ve svých názorech se Němcová postupně ztotožnila s požadavky radikálů a tak také hodnotila pražskou revoluci. 
Pochopila rozdíly
mezi opravdovým vlastenectvím a opatrnickým "vlastenectvím" měšťáků. Sblížila se s mladým, pokrokově smýšlejícími
spisovateli Karlem Sabinou a Josefem Václavem Fričem, i s nejmladší spis. generací Nerudou a Hálkem. 
Tvořila přechod mezi generací romantiků a májovců.
Němcová 3krát navštívila Slovensko, kde poznala všechny tehdy nejdůležitější spisovatele. 
Roku 1861 odjela Němcová do Litomyšle, aby u nakladatele Augusty dohlížela na vydávání Babičky.
O Vánocích těžce onemocněla, manžel ji odvezl do Prahy. V lednu r. 1862 zemřela předčasně vysílením a neustálým 
strádáním.


DÍLO:

Skutečný počátek její literární činnosti začíná dílem Národní báchorky a pověsti, kde zahrnuje 
několik druhů lid. slovesnosti, především pohádky, ale i místní pověsti a legendy.

Národopisné studie:
Obrazy z okolí domažlického 
- články, ve kterých si všímá života chodského lidu, kultury, zvyků atd.


Pohádky:
- dobro vítězí nad zlem
- všímá si harmonického života prostých lidí
- snažila se svými pohádkami vychovávat
=  Chytrá horákyně, Princ Bajaja


Na Slovensko jezdila Němcová, aby sbírala pohádky. 
Přispěla k česko-slovenské vzájemnosti.

Slovenské pohádky a pověsti
 -  snažila se zachytit podobu pohádek tak, jak je slyšela z úst vypravěčů.
povídky:
Ve všech povídkách vystupuje postava všestranně "dobrého člověka".

Divá Bára
O statečné dívce, která měla jen otce.Přátelila se s dívkou Eliškou, která měla nápadníka, 
který se jí nezamlouval. Svěřila se Báře a ta nápadníka vystrašila. Za to byla potrestána 
- na noc byla zavřená do márnice, tam ji našel myslivec a zamiloval se do ní.
Němcová zde vyzdvihuje přirozenou a zdravou morálku prostého děvčete, vychovaného bez 
jakýchkoliv předsudků a při tom je hodná a dobrá, ale lidé ji nazývají "divou", protože je 
vychována jinak (v souladu s přírodou) 

Dobrý člověk
Postavu dobrého člověka zde představuje forman Hájek.
Němcová si všímá bezprávného postavení služek a učedníků a vyjadřuje myšlenku,že je potřeba
toto odstranit. Vyslovuje názor, že je potřeba je správně odměňovat.

Karla
Vyjadřuje lidový odpor proti službě ve vojsku.

Pan učitel
Přesvědčuje čtenáře o potřebě a významu vzdělání. Je to obraz ideálního učitele na venkovské škole
a jeho působení na děti.

Chudí lidé
Staví do protikladu obraz prostých lidí a život měšťáckých zbohatlíků. 
Proti sobectví vyšších vrstev je postaveno hluboké přátelství prostých lidí.

Chýše pod horami
Chtěla přispět k česko-slovenské vzájemnosti.

Podhorská vesnice
Chce ukázat, že sluhové můžou žít ve shodě se svými pány. 
Byl to pouze její ideál, v praxi těžko uskutečnitelný.

V zámku a podzámčí
Zbohatlý pán Skočdopole  měl spoustu peněz a nevěděl co s nimi, tak si koupil zámek a šlechtický 
titul (aby postoupil do vyšších vrstev). Koupil si také psa Joliho, ke kterému se všichni museli 
chovat velmi slušně.
Zobrazuje také život v podzámčí - chudoba, utrpení dětí, cholera, na kterou zemřela paní Karásková,
jejího syna Vojtěcha se ujme krejčí Sýkora. 
Když se jednou ztratil zámecký pes Joli, našel ho Vojtěch, za což se mu paní Skočdopolová odmění 
- přijme ho na zámek, kde mohl pracovat. 
Paní Skočdopolová onemocní cholerou, léčí jí lékař, který zná i prostředí chudých - paní se promění 
a začne pomáhat chudým lidem (poskytne peníze Vojtěchovi na studia)
Němcová zde ukazuje kontrast života lidí v podzámčí - chudoba, hlad, zápas s cholerou a lidí na
zámku - bezstarostný život v přepychu.

Babička
Kniha má prolog i epilog.
Poprvé vyšla roku 1855 a od té doby ještě mnohokrát s různými ilustracemi.
Vznikla v nejtěžším období jejího života, kdy se posilovala jen svými vzpomínkami.
Hlavním zdrojem , z něhož Němcová čerpala látku k dílu, byly vzpomínky na vlastní 
dětství.Není to dílo životopisné.
Důležitá je celková atmosféra - ukázala dokonalou shodu mezi všemi obyvateli. 
Je také velice výchovná - děti se chovají hezky k babičce.
Smyslem bylo ukázat harmonický život prostých lidí, zvyky a pověry a způsoby venkovských lidí.
Děj je umístěn do ratibořického údolí, vystupují zde různé postavy venkovanů, soustředěné 
kolem babičky na Starém bělidle. Vztah mezi babičkou a matkou Němcové však nebyl ve skutečnosti tak 
dobrý. Také pan Prošek byl zidealizovaný.

Kompozice:
1. část - příjezd dětí k babičce, popis všedního dne babičky
2. část - začíná 8. kapitolou, je zarámcována do přírodního rámce, popisuje 
Staré bělidlo v proměnách ročního období, popisuje různé zvyky
epilog - Kněžna pochopila, že babička prožila život pomocí druhým, byla šlechetná.

Babička na všech stránkách vystupuje jako pracovitá žena. Dobře vychovávala děti k 
pracovitosti.Snažila se pomáhat druhým. Byla velká vlastenka. 
Vnoučata učila ke vztahu k přírodě a vlasti.

Babičku nazýváme " knihou životních moudrostí"





==========================
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
==========================  


Autor satir a epigramů. 
Rozvíjel politiku a novinářství.
Jméno Borovský si převzal podle rodné vesnice Borová u Přibyslavi.
Byl velkým odpůrcem feudalismu (feudalismus byl považován za přežitek a zpátečnictví)
Gymnázium vystudoval v Německém (Havlíčkově) Brodě
Filozofii studoval v Praze, kde se také přihlásil do kněžského semináře 
(v kněžském povolání viděl možnost, jak výchovně působit na lid),  po čase byl však vyloučen 
(pro jiné názory, než měla církev, ale vyloučen byl pod záminkou, že napsal báseň proti jednomu z učitelů)
Na Šafaříkovo doporučení odešel do Ruska, aby posbíral zkušenosti a poznal tamější poměry a 
spisovatele. Působil jako vychovatel v ruské rodině. Zprvu byl  vším nadšen, ale brzy zjistil, že carský 
absolutismus je lidu a svobodě národů stejně nepřátelský jako absolutismus rakouský. 
Soubor článků, které Havlíček o Rusku napsal - Obrazy z Rus - obsahují kritiku carské samovlády.
Pobyt v Rusku znamenal pro Havlíčkovu činnost velmi mnoho, zesílila se v něm schopnost kritického postoje 
ke skutečnosti. Z odstupem viděl jasněji všechny nedostatky a slabosti národního života v Čechách.
Pracoval v populární příloze Pražských novin - Česká včela, které svými příspěvky 
zpolitizoval. 
Roku 1848 založil vlastní noviny - Národní noviny Řídil je do roku 1850, kdy byly 
vládou zastaveny, Havlíček odešel do Kutné Hory, kde ještě téhož roku začal působit v časopise Slovan. 
Byl však neustále pronásledován, proto po čase noviny sám zastavil.
Za Bachova absolutismu se stal nežádoucím , byl pronásledován a vězněn. 
Roku 1851 byl odvezen do vyhnanství do Tyrolského Brixenu (zde psal své satiry) 
- drsné podnebí, starost o rodinu › zhoršila se mu nemoc souchotiny.
Zemřel roku 1856 v Praze, pohřeb byl národní manifestací (B. Němcová  mu na hrob položila 
trnovou korunu - mučedník - vážila si ho)

Je tvůrcem EPIGRAMŮ
 = krátká satirická útočná báseň.
"Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral."
Své epigramy věnoval: církvi (teorie církve se liší od praxe), králi (na panovnický absolutismus), vlasti, 
múzám a světu.

- církvi: Selský epigram - kritizuje, že lid dře málem do krve na zahálčivé kněze
- králi: Epigram demokratský - když se něco stane, vždy to odnese prostý člověk a ne pán
- vlasti: Velmi mnohým českým básníkům - kritizuje plané vlastenectví, básníky, kteří o něm  
                 jen mluví, ale nechovají se jako vlastenci
- múzám: Originálnost - kritizuje tehdejší navrhovatele nového pravopisu (namířeno proti  
                    Václavu Hankovi - iniciátorovi těchto změn)
- světu: Satirik před soudnou stolicí - když je satirik před soudnou stolicí, je kritizován úplně   
                za všechno, protože se nemůže bránit

Vrchol Havlíčkovy tvorby spadá do doby, kdy byl v Brixenu. Tři velké satirické skladby - 
Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra - jsou jednou z forem boje proti hlavním
oporám feudalismu - státnímu absolutismu a církvi.

Tyrolské elegie
Začal je psát hned 2. den po příjezdu do Brixenu.Popisuje své zatčení, cestu  a život v Brixenu. Dojemně se
loučí s rodinou a vlastí.
Kritika rakouské vlády, nazývá jí zpátečnickou. Útok proti policejnímu státu.

Král Lávra
Vycházel z irské balady.Příběh o králi s dlouhýma ušima. Král není zlý, ale má divný zvyk: holit a stříhat se 
dá jen jednou ročně a hned nechá holiče popravit,  aby neprozradil tajemství. Přijde na řadu i holič Kukulín, 
za kterého jde prosit o milost jeho matka - za slib, že tajemství nevyzradí, se stává dvorním královským 
holičem. Kukulína však tajemství tíží, proto jej pošeptá do vrby.Ta však tajemství prozradí, když basista 
cestou na hrad ztratí kolíček a náhradní vyřeže z vrby, basa potom hraje píseň o králi s oslíma ušima. 
Havlíček zde kritizuje panovnický absolutismus - že je tak tupý a omezený.

Křest svatého Vladimíra
Inspirace Nestorovým letopisem ruským.
Car Vladimír má svátek a přikáže bohu Perunovi, aby na jeho počest hřměl (ukazuje, že církev a panovník 
jsou propojeni). Perun odmítne, je vojenským soudem odsouzen a utopen v Dněpru. Rusko je bez boha, vypukne 
chaos, bezvládí a neposlušnost, proto car vypíše konkurz na boha. Ucházejí se různí lidé - z Říma jdou jezuité ke 
Kyjevu, navrhuje se i chudá vdova....
Havlíček chtěl ukázat, že Rusko nemůže být bez boha.
Pověst z dávné ruské minulosti se aktualizuje kritikou na poměry absolutistického státu a církve.

Všechny skladby jsou čtyřveršové.
Čerpal z ústní lidové slovesnosti, jeho epigramy se rozšířily mezi lid a staly se lidovými popěvky.




Z P Ě T na úvodní stránku